9. Mezi světovými válkami

Minule jsme naše vyprávění přerušili na konci první světové války, jejíž konec znamenal vznik samostatné Československé republiky. Tento proces však nebyl zdaleka tak poklidný a jednomyslný, jak by se mohlo zdát. V učebnicích dějepisu se o tom mnoho nedočteme, ale pokud bychom se podívali na některé dobové dokumenty, zjistili bychom, že díky velmi silné německé menšině v pohraničí nastala vcelku komplikovaná situace. Vznikem Československa bylo pro občany české národnosti dosaženo uspokojení jejich státotvorných snah. Němci se ale s nastalou situací nechtěli smířit a hlásili se k tzv. Deutsch – Österreich (Německé rakousko), jehož součástí se měla stát i provincie Sudetenland. Pro dohled nad dodržováním svých zájmů si Němci dokonce vytvořili ozbrojené jednotky Volkswehru. Jeden z praporů domobrany sídlil v Králíkách a jeho velitelem byl jmenován červenovodský občan Kubeck, bývalý důstojník rakouské armády. Proti těmto snahám však vláda nově vznikající republiky razantně zasáhla a všechna ohniska odporu nechala obsadit armádou. Na Králicku a Červenovodsku se tak stalo 15. prosince 1918, kdy do Králík dorazil dělostřelecký oddíl o síle 230 mužů. Pacifikace ozbrojených složek německého obyvatelstva proběhla bez problémů. Tímto dnem byla v našem regionu uznána suverenita Československé republiky a československé úřady začaly uplatňovat svoji výkonnou moc. Vznik republiky také přispěl k tomu, že se začal zvyšovat počet obyvatel české národnosti v pohraničí. Přesto však, v celkovém součtu, tvořili malé procento mezi Němci, kterým byli trnem v oku a stávali se oběťmi diskriminace, převážně ekonomické.

V době mezi světovými válkami si Červená Voda vydobyla postavení maloměsta. Nacházely se zde obchody a řemesla všeho druhu (obchody s uhlím, hudební nástroje, pekařství, cukrářství, hodinářství, zlatnictví, klempířství, zámečnictví a mnoho dalších). V místě byly dokonce dvě spořitelny. Jméno si tu vybudovala firma Lubich vyrábějící harmoniky. Její výrobky se dostaly až do Jižní Ameriky. Nacházely se zde německé školy - mateřská, obecná i měšťanská a také obecná škola česká. V Mlýnickém Dvoře byl zřízen dětský domov.

V roce 1921 začala elektrifikace obce (tehdy byla obec napojena na Severomoravské elektrárny) a bylo zároveň zřízeno osvětlení podél hlavního tahu. Zároveň s tím se postupně zaváděl vodovod a kanalizace a byla asfaltována silnice.

Doprava byla zajišťována železnicí po trati Dolní Lipka – Štíty a po silnici. Od roku 1926 byla v provozu pravidelná autobusová linka Králíky – Lanškroun.

Do života obce v té době již téměř neodmyslitelně patřila nemocnice. Ta se prakticky nepřetržitě rozšiřovala a zdokonalovalo se její vybavení. V roce 1921 došlo ke zvýšení východního traktu o jedno poschodí a v podkroví byla zřízena kaple. Od roku 1923 byla nemocnice vybavena rentgenem a horským sluncem, za sedm let v areálu stála márnice a o další dva roky později byla zvýšena o patro i hlavní budova, byla postavena vrátnice a zavedeno centrální vytápění. V té době již měl každý pokoj elektrické světlo, teplou a studenou vodu. Když byl v roce 1937 vybudován severní trakt, měla nemocnice kapacitu 155 lůžek. V době druhé světové války byly v areálu přistavěny dvě dřevěné budovy sloužící jako vojenský lazaret.

Kulturní život odpovídal velikosti a významu obce: V kinosále se odehrávala pravidelná filmová představení a od roku 1933 se zde promítaly zvukové filmy. Kino vzniklo pravděpodobně r. 1917 úpravou poštovního sálu (dnešní budova kina, pošta byla přestěhována na současné místo až po druhé světové válce). Obecní německá knihovna měla v roce 1926 již 4895 svazků, což bylo desetkrát více než při založení.

V obci se konaly různé výstavy za relativně velkého zájmu návštěvníků. Máme zprávy o řemeslné výstavě v r. 1929, o tři roky později zde byla výstava k poctění rolníků spojená s velkou lidovou slavností a roku a 1937 proběhla v kinosále výstava zdejších pěstitelů, na které byly k vidění dokonce v místě vypěstované broskve a meruňky.

Od roku 1927 bylo provozováno veřejné koupaliště. Toto koupaliště se nacházelo na jednom z rybníků a provozoval jej koupalištní a sportovní spolek Gemütlichkeit (Pohodlí). V roce 32+velká lidová slavnost s poctěním rolníků.

Křížová hora byla v té době známým poutním místem. Již od roku 1833 zde stála kaple a v roce 1923 zde spolky vysloužilých vojáků a dobrovolných hasičů vybudovaly chatu sloužící k odpočinku a občerstvení poutníků. O péči o toto místo svědčí i to, že v roce 1927 byla střecha kaple pokryta eternitem. Dnes již, k velké škodě, z obou staveb nezbylo nic. Snad jen pár dochovaných fotografií nebo někteří ze stále se menšící řady pamětníků nám mohou vypovědět víc.

Nejvýznamnější podnik této éry v Bílé Vodě byla barvírna a úpravna Theodora Glammera (byl i starostou obce, nechal postavit obecní úřad v Bílé Vodě, poštu, činžovní domy pro zaměstnance a starobinec). V Červené Vodě existovalo 8 továren. Největším červenovodským podnikem byla továrna Ferdinanda Schmieda, roku 1925 ji koupili bratři Perutzové, kteří přivedli do Červené Vody i několik českých rodin.

Byly zde také dvě cihelny, jedna u nádraží, druhá, modernější patřící firmě Kühn a spol. stávala poblíž školy. Zdejší region byl také významný kartáčnickou výrobou. Jen v Červené Vodě byly tři větší kartáčnické výrobny a nacházel se zde i kartáčnický velkoobchod. V Mlýnickém Dvoře se mj. vyráběl nábytek.

Rozvoj průmyslu a obchodu tvrdě zasáhla světová krize v letech 1930 ÷ 1935. Již první rok museli ukončit činnost tři obchodníci a jeden podnik, další výrobní závody vyráběly na sklad. Zdejšího regionu se navíc toho roku dotkla neúroda lnu. Další rok se již krize prohloubila tak, že jen v Červené Vodě bylo evidováno 772 nezaměstnaných a 235 zaměstnaných jen na částečný úvazek. V roce 1932 se počet nezaměstnaných zvýšil na 1677 a částečně zaměstnaných bylo 160. Podle sčítání lidu z roku 1931 měla obec 2526 obyvatel. Z těchto čísel si jistě dokáže každý sám odvodit, jaká zde asi byla situace. V roce 1934 byl vydán měnový zákon, kterým se provedla devalvace měny. Spolu s dalšími zákony (o ochraně zemědělského majetku, obilní monopol apod.) chtěla vláda provést oživení ekonomiky. Částečné zlepšení situace však nastalo až v roce 1936, kdy se uvádí 1013 nezaměstnaných a 64 částečně zaměstnaných. Na konci tohoto období již fungovala v Červené Vodě pouhá Ľ všech podniků. Svět však neměl čas se z krize vzpamatovat neboť se kvapem blížila další pohroma – druhá světová válka.

Ještě se alespoň ve zkratce zastavme u situace českého obyvatelstva v obci. Stát pomáhal prosazovat se českému obyvatelstvu v německy mluvících regionech jak finančně, tak i materiálně. vznikaly různé spolky právě na finanční a materiální podporu „novoosídlenců“. Jako snaha o eliminaci tlaku ze strany německých usedlíků kupříkladu vznikl roku 1924, přičiněním Národní jednoty, kartáčnický spolek s názvem „Česká práce“. O čtyři roky později byl postaven nájemní dům s osmi byty.

Podpora Čechů ze strany států byla v naší obci nejmarkantnější především ve školství. Již 15. září 1919 byla zahájena výuka v české menšinové škole. Zatím probíhala v pronajaté místnosti v dnes již zbořeném domku naproti nynější knihovně. Hned další rok se rozběhla česká škola v Bílé Vodě, taktéž v pronajaté místnosti, a v roce 1921 měl i Mlýnický Dvůr svoji školu pro česky mluvící děti. Během následujícího roku se podařilo sehnat peníze na výstavbu školní budovy (ze státních prostředků) a roku 1923 byl položen základní kámen. Stavba probíhala neuvěřitelně rychle, neboť ještě téhož roku zde byla zahájena výuka. Dnes je v této budově umístěna obecní knihovna. Za další tři roky se dočkala nové školní budovy i Bílá Voda. Dlužno ještě podotknout, že kromě obecné školy byly v těchto budovách provozovány i třídy školy mateřské. Jako poslední byla, přes odpor Němců, zřízena česká škola v Moravském Karlově a to roku 1934.

Minule jsme naše vyprávění končili světovou válkou, dnes naše vyprávění uzavírá blížící se nástup války další, války která ve své ničivosti naštěstí doposud nebyla (a doufejme, že nebude) překonána. Drtivá většina Němců žijících v oblasti tzv. Sudet se hlásila k „Sudetendeutsche partei“ (SdP) v čele s Konrádem Henleinem, jejímž cílem bylo dosáhnout sjednocení celého německého národa. SdP byla aktivní i v naší obci. Na schůze a přednášky o politických, kulturních a sociálních otázkách sem kupříkladu zavítali G. Wollner z Chebu nebo senátor dr. Jesser. Je jisté, že politické dění v obci bylo zasaženo vzmáhající se ideologií nacismu.Hovoříme o době, kdy měl v sousedním Německu Adolf Hitler již situaci pevně v rukou.

Vláda Československé republiky se rozhodla čelit možnému nebezpečí a byl vypracován plán vybudování pohraniční linie betonových pevností po vzoru Francie. V roce 1936 se začalo stavět i u nás. Problém v pohraničí byl právě s německým obyvatelstvem. Bylo nutné počítat jak s nepřítelem zvenčí, tak s nepřítelem domácím. V Červené Vodě k velkým problémům nedocházelo, neboť zde v letech 1936÷37 byla vybudována kasárna a k vojenské moci měli Němci přece jen respekt.

Rok 1938 přinesl sled notoricky známých událostí. Nejdříve přišla na řadu všeobecná mobilizace, poté Mnichovská dohoda a pak už jen smutek v duši české menšiny v pohraničí. V naší obci proběhla evakuace Čechů 7. října 1938 a třetí den poté již vstoupila na půdu obce německá vojska. Naděje a touhy německé části obyvatelstva došly naplnění…

Ing. Václav Jetmar